Lidská stavení naši pošumavskou krajinu citlivě dotvářejí, nepřivlastňují si ji. Vydejme se tedy za jejich prostou krásou i obdivuhodnou účelností, tak blízkou venkovskému vidění světa.
Mezi nejstarší dochované stavby v Pošumaví patří hrady a tvrze, jejichž počátky zde sahají do 13. století. Život na tvrzích a hradech pomalu zaniká někdy po třicetileté válce a oblíbené panské stavby - obytné hranolové věže - tak často čekala přestavba v kontribuční sýpky. Některé tvrze ztratily obranné funkce a byly přestavěny v pohodlné zámky nebo byly nové zámky vystavěny poblíž na zelené louce. Nejstarší vesnické chalupy, které se v Pošumaví dochovaly, jsou většinou z 18. a 19. století. Ve vyšších polohách to bývaly roubené chalupy z nehraněných klád s přesahy zhlaví na nároží. Často to bývaly i špýcharové domy nebo špýchary stávaly samostatně od obytné budovy. V nižších polohách, hlavně na Volyňsku a Vlachovobřezsku, se uchovala venkovská architektura domů s krásnými ozdobnými štíty s volutami z 50. let 19. století.Nádhernou ukázkou dobového hospodářského stavení je středověký mlýn v Hoslovicích.
HelfenburkHradní komplex ze 14. století patří svou rozlohou 1,3 hektaru mezi největší u nás. Můžeme zde obdivovat zachovalý obranný systém zdí a bašt či pozůstatky velkého centrálního dvoulodního paláce. Přístupné jsou i dvě věže, z nichž jedna je upravena jako rozhledna. Přes sezónu je areál hradu využíván i k různým kulturním akcím jako například žehnání koním, třídenní akce Oživlý středověk, divadelní festival nebo Kozí slavnosti. Výjimkou nejsou ani svatební obřady. V letní sezóně (1.5.-30. 9.) je hrad otevřen denně kromě pondělí; v ostatních obdobích jen o víkendech (dle počasí).
Drslavická tvrzTvrz, zmiňovanou již ve 14. století, přestavěl o dvě stě let později Vilém z Rožmberka v renesanční zámek. Jeho bratr, a poslední z rodu Petr Vok, jej dokonce pokládal za svůj nejoblíbenější. Za Schwarzenberků byl zámek v 18. století přestavěn na sýpku. Po roce 1990 byl vrácen rodině Švejdově.Tvrz prochází dlouhodobou rekonstrukcí, přesto si ji lze po předchozí telefonické domluvě s majitelem prohlédnout. Rekonstruované objekty jsou rovněž pronajímány k různým soukromým akcím - svatbám, oslavám, hudebním vystoupením či pouhým přátelským posezením.
Tvrz DobršŽivot na šumavském Podlesí ovlivňoval po několik staletí rod Koců z Dobrše, po nichž se dochovaly zbytky původně gotické, později renesančně přestavěné tvrze. Barokní zámecké křídlo z konce 17. století bylo nedávno opraveno Sdružením pro obnovu Dobrše. Jeho součástí je i výtvarná galerie CoCo. Malebná vesnička Dobrš je proslulá i gotickými malbami v kostele Zvěstování Panny Marie nebo zvonem Maria, zavěšeném v nedaleké zvonici kaple sv. Jana a Pavla.
Zámek BohumilicePůvodní tvrz, postavená Malovci v polovině 16. století, byla později přestavěna v zámek. Od dalšího šlechtického rodu Lumbe, který přistavěl klasicistní křídlo, jej koupil v roce 1923 pražský továrník Ferdinand Holoubek. Po vynucené správě státními statky dostává po roce 1990 zámek i s pozemky rodina Holoubkova zpět.V areálu zámku je dnes možnost ubytování, stejně tak je jeho provoz přizpůsoben různým hostinám, svatbám nebo školením. V hospodářském dvoře zámku si může milovník domácích zvířat prohlédnout i České vesnické ZOO. Své místo tady má i huculský kůň a součástí života na zámku je i zdejší jízdárna.
Zámek DubMnohokrát přestavovaný zámek v Dubu získal svou nynější podobu v polovině 19. století zásluhou stavitele Josefa Niklase, rodáka z nedaleké Volyně. Novogotické cimbuří hodinové věže připomíná zámek v Hluboké nad Vltavou. Zámek je otevřen celoročně, interiérem zámku vás provedou samotní majitelé. Jsou zde pořádány různé kulturní akce počínaje koncerty, přes různé besídky, výstavy a třeba svatbami konče. Oblíbené jsou tradiční prodejní výstavy Setkání s řemeslem.
Bursa jako fenoménVesnickou chalupu stavěl většinou každý chalupník sám nebo s pomocí sousedů. Počátkem 19. století se v šumavském podhůří nově objevují jména stavitelů jako je Josef Rys, Matěj Turek nebo Josef Moser. Nejznámějším pošumavským stavitelem, zedníkem a štukatérem je Jakub Bursa, jehož nejlepší stavby jsou datovány do 40. a 50. let 19. století. Bursovy rozvinuté štukové profily vznikaly v době, kdy byl v módě stavební styl, tak trochu nesprávně nazývaný „selským barokem". Mezi charakteristické znaky Bursovy tvorby patří baňatý sloupek, nad pilastry polokruhový tympanon nebo znázornění božího oka ve špičce štítu. Do výzdoby štítu zavedl v Pošumaví dosud nevídaný prvek psaného textu, ve kterém neopomněl zmínit rok výstavby či se podepsat. Na funkci stavby upozorňoval štukovým znázorněním třeba kovářského nářadí nebo hospodských půllitrů a štamprlat. S jeho pracemi se můžeme setkat v Jiřeticích, Předslavicích, Libotyni, Dvorech i dalších vsích.
Nahořanská návesPředstavuje uspořádání domů na návsi, jak bývalo v Pošumaví časté. Lidem ze vsi na kopečku s krásnými výhledy na Boubínsko udělila práva a svobody již v roce 1314 královna Eliška Přemyslovna. Svobody sice vzaly za své po roce 1585, ale starobylost osady dýchá na návštěvníky doposud. Když v polovině 19. století dochází k ekonomickému růstu vesnických obyvatel, přestavují si místní rolníci své průčelní štíty v tehdejším módním duchu „selského baroka". Vykrajované štíty domů č. p. 13, 15, 16, 17 jsou pýchou i současné okrouhlé návsi. Jednoduché štíty bez bohatších štukových okras okouzlí právě svou střídmostí. Náves, již uzavírá kaple sv. Cyrila a Metoděje z roku 1884 postavená místním zedníkem Tomášem Smolou, bývá častou kulisou filmařů. Pozadu nezůstává ani místní hospoda proslulá svým bohatým kulturním programem. Hoslovický mlýnMezi nejstarší řemesla patří to mlynářské. Rozmach mlynářského řemesla nastává v Čechách někdy v 15. století, kdy už nejspíše stával mlýn i zde pod Hoslovicemi. Současná budova je ovšem mladší. Stromy použité v konstrukci stropu sýpky byly podle dendrologického rozboru pokáceny v letech 1568 až 1569. Mlýn se dochoval přičiněním posledních provozovatelů bratří Harantů. Komunistickým režimem perzekuovaní bratři se tady uzavřeli před okolním světem a až do své smrti zde žili jako na začátku 20. století. Po jejich smrti získalo mlýn do správy Muzeum středního Pootaví Strakonice a rozsáhle jej rekonstruovalo. Areál mlýna je tvořen původní mlýnicí s obytnou částí, chlévy s kolnou a stodolou. Budovy jsou roubené nebo zděné ze smíšeného zdiva, kryté došky. Součástí je i rybníček s náhonem, sad a louky. Nová budova technického zázemí nabízí přednáškový sál, občerstvení a prodej suvenýrů. Stálá expozice Ze života šumavského Podlesí ukazuje nejen těžký život zdejších obyvatel, ale i radosti, které přinášely lidové slavnosti.Součástí provozu skanzenu jsou pravidelné ukázky tradičních řemesel, zemědělské výroby a místních zvyků, jako je masopust, Velikonoce, posvícení, nebo Vánoce. Mlýn je otevřen od dubna do října.
Hostinný dům NezdiceV bývalém „vejminku" č. p. 1 v Nezdicích na Šumavě bylo v roce 2013 otevřeno Muzeum řemeslné výroby, jež zároveň slouží jako informační centrum. Název muzea i obecně prospěšné společnosti, jež muzeum ve spolupráci s bavorskou obcí Wiesenfelden zřídila, odkazuje na stejnojmenný román Karla Klostermanna odehrávající se v nedalekém Strašíně.Ve stálé muzejní expozici je umístěno nářadí tradičních pošumavských řemeslníků jako bednářů, tesařů, šindelářů, tkalců nebo pekařů. Součástí muzea je i zrekonstruovaná pec, původní vybavení venkovských domácností a další zajímavosti z historie oblasti. Součástí tohoto minimuzea bývají i ukázky tradičních řemesel, putovní výstavy, kulturní setkání či semináře.
Roubenky na StašíchNa rozdíl od malebné architektury níže položeného „selského baroka" je ve Staších k vidění jiná vesnická památková rezervace s domy většinou ze 17. - 19. století. Jedná se vesměs o usedlosti drobných zemědělců, řemeslníků nebo lesních dělníků. Dřevěné stavby srubového charakteru jsou často roubené jen z „kuláčů" s nízkými štíty a šindelovou střechou. Zástavba s domy šumavského typu i s několika stodolami je situována na nepravidelném půdorysu po obou stranách staré stezky.
